Vystudoval jste obchodní akademii, proč Vás potom napadlo zrovna herectví?

Herectví mě nenapadlo potom, ale dávno předtím. Obchodní akademie byla víceméně přáním rodičů, kteří marně doufali, že mě touha po divadle přejde. Účetnictví a ekonomika jsou sice skvělé a zajímavé obory, ale nejspíš ne pro mě.

V roce 2005 jste nastoupil na JAMU a od roku 2006 jste již hostoval v Městském divadle Brno. Jak to je vůbec možné?

Zřejmě narážíte na to, že studentům JAMU není v první polovině studia povoleno účinkování v divadlech, aby je ta praxe nezkazila. Nás si ale do svého představení Labyrint světa a ráj srdce vybral Aleš Bergman, pedagog JAMU a tomu zřejmě Jana Janěková věřila, že nás v té praxi nezkazí. Nezkazil.

Jaký je Jana Janěková pedagog?

Pod nikým jiným bych JAMU studovat nechtěl.

Která z inscenace se Vám hrála líp? Labyrint světa anebo Smrt Pavla I.?

Ptáte se, zda se mi lépe hrála postava v labyrintu číslo šest nebo třetí voják zprava? Těžko říct, obě role byly psychologicky velice náročné a oba režiséři na ně kladli zvláštní důraz… Ale – jak se tak zamýšlím – postava v labyrintu číslo šest byla ve své hloubce daleko rozmanitější. Nechci ale zabředávat do hlubších dramaturgických rozborů, o tom by se daly napsat celé svazky.

Ve Smrti Pavla I. je ve třech hodinách nastíněná vláda imperialistického Ruska, jak Vy jste se s touto rolí popasoval?

Chtěl jsem se s ní popasovat, jak nejlépe bych to dovedl. Se ctí. Jenže – jak už jsem se zmínil – paní režisérka mi místo role Imperialistického Ruska svěřila roli třetího vojáka zprava. Škoda. Imperialistické Rusko by mi myslím šlo dobře. A to by teprve bylo drama!

Vím, že jste členem Divadla Tří, které působí v Pardubicích. Toto divadlo jste založil v roce 2003… Jaký je jeho repertoár?

Bohatý. Hrajeme nejrůznější taškařice z dob dávných, nedávných i ze současnosti, a jelikož mám tu čest být autorem většiny našich kusů, rád bych v nejbližší době uvedl nějakou hru, kde bych si konečně mohl střihnout roli Imperialistického Ruska.
Povětšinou se ale zabýváme černým humorem všeho druhu, tak uvidíme, jak to s tím Ruskem dopadne.

Měl jste také možnost účinkovat v pražské Góji, a to sice v muzikálu Miss Saigon. Můžete to tudíž srovnat pražskou muzikálovou scénu s tou naší brněnskou? Čím je pražský muzikál jiný?

Myslím, že pokud se muzikál hraje dobře, je jedno, kde to je. A když se hraje špatně, tak taky...

V Praze v současné době spolupracujete s divadlem Semafor. Jak jste se dostal k této práci?

Díky své kamarádce a kolegyni Lucce Chlumské, která mi řekla o konkurzu. Mohl jsem si tak splnit sen hrát v divadle, na jehož poetice, humoru a písních jsem vyrůstal.

Ve východočeském divadle Pardubice jste si zahrál Aralambiho z inscenace Cikáni jdou do nebe, není Vám líto, že jste si ho v Městském nezopakoval? Nebo jste třeba naopak rád, že jste si ho zahrál tam?

V Brně se muzikál Cikáni jdou do nebe začal hrát v době, kdy jsem ještě neměl nejmenší tušení, že v něm budu hrát v Pardubicích, tudíž jsem si Aralambiho v MdB ani zopakovat nemohl.
A že jsem si v něm zahrál zrovna tam, tomu jsem velmi rád. Bylo to poprvé, co jsem stál na jevišti po boku svých rodičů, a na takové chvíle se v hereckém životě nezapomíná.

Ve Vašem výčtu rolí se objevují spíše company. Mě jste však učaroval v roli Maria je Eponina s kterou se Vám hraje lépe nebo to nějak nevnímáte? A jak moc to pro Vás bylo pěvecky náročné?

Všechny tři Eponiny jsou pro mě výjimečné. Johanka Gazdíková je Eponina, která mi dala mnoho vzácných rad do profesního i normálního života, Katka Halíčková je Eponina, s níž na mě při duetu spadla tylová opona a Hanička Holišová je Eponina mé osobě čím dál bližší. Poslední dobou, jako bychom snad byli téměř jedna rodina…A jak moc to bylo pěvecky náročné? Moc.

V Probuzení jara zase hrajete postavu Ernsta, jak se Vám hraje hra ze školního prostředí? Místy dosti působící dle mého na psychiku nejenom diváků v sále, ale i samotných herců.

Inu, zavzpomínal jsem si na svá školní léta a bylo to velice příjemné. Znovu jsem si prožil dětská přátelství, dětská trápení, dětské lásky. Jen jeden problém tam byl. V tom představení bych se rád zamiloval do Elsy, ale musel jsem milovat Jendu…
A na psychice se to odrazilo velmi. Do konce představení musím milovat Jendu, ale hned po děkovačce stejně miluju Elsu. Je to složité.

Aktuálně hrajete Kosa a Pštrosa v Ptákovinách. Na co se diváci, kteří ještě tuhle inscenaci neměli možnost shlédnout těšit?

Na Kosa, Pštrosa a jiné ptáky…

Zpovídala

Barbora Sklenářová